kapitola 2
Proč?
„Dobrý den. Jmenuji se Hermiona Gragerová mohla bych dovnitř prosím?“povídala a hledala něco v tašce přes rameno.
„Dědi jdete ihned do pokoje“ přikázala dvojčatům tak nekompromisně že se nafoukli a rozeběhli se do svého pokoje v patře. To upoutalo Hermioninu pozornost natolik že zvedla hlavu od tašky prohlídla si překvapeně maminku naproti ní.
„Ginny?“podivila se až překvapením zkoprněla.
„Vy se znáte, Ginn kdo to je?“přerušil je Zach.
„Ano, můžeš nás nechat o samotě prosím?“opatala se. Ale více méně přikázala Ginn. Pochopil a vydal se neustálím ohlížením po schodech.
Když už svého muže neviděla pokynula Hermioně beze slov rukou, aby vešla dovnitř. Sama pak šla do kuchyně uvařit kafe.Za nedlouho se k ní připojila Hermiona a posadila se za jídelní stůl. Jakmile dosedla Ginny před ní postavila šálek kafe stejně jako před sebe. Obě pořád mlčeli pak ale jedna ticho prolomila.
„Proč?“ Zeptala se prostou otázkou Hermiona. A upila kousek horké kávy.
„Co proč?“ Nechápala otázku Ginny a stále míchala svojí kávu.
„Proč si nás nechala abychom si myslely že jsi mrtvá? Proč si od nás odešla? Proč žiješ tady? A proč si tu kávu nevykouzlila?“ Utrhla se na ní teda Hermiona, když Ginn dělala nechápavou.
„Je to tak lepší. Nikoho jsem tam nenechala, protože tam nikoho nemám. Žiju tady, proto že tu mám rodinu. A nevykouzlila jsem tu kávu, protože jsem mudla.“ Odpověděla jí s klidem Ginny a dál cinkala o stěny hrnečku.
„Ginny, proč?“ zeptala se znovu ztrápeně Hermiona a najednou vypadala o hodně starší.
„Chci mít konečně klid!“odpověděla se zlostí v hlase. Pak vstala, přešla k dřezu a vylila tam svojí kávu které se ani nedotkla.“
„Jak myslíš.“ Vzdala to Hermiona pořád ohromená skutečností že před sebou vidí Ginny.
„Ale tohle zavrhnout nemůžeš.“ Řekla nekompromisně Hermiona a položila na stůl dva dopisy. Ginny je okamžitě poznala. Byly to ty dopisy které oznamovaly přijetí do školy čar a kouzel v Bradavicích.
„Jsem tu proto abych to vysvětlila mudlům, jak podle papírů máte být. Ale myslím že u vás by to bylo zbytečný.“ Vysvětlila a vstala od stolu. Tohle pokládala za vyřešené.
„Půjdeš mě doprovodit?“ zeptala se ještě Hermiona a přešli do předsíně. Ginny otevřela dveře a Hermiona vešla na cestu před domem.
„Ráda jsem tě viděla“ řekla na rozloučenou. Nečekala odpověd a odcházela. Ginny za ní zavřela dveře a opřela se o ně. Zavřela oči a chtělo si jí hrozně řvát ale nemohla. Svezla se jen na zem a opřela si hlavu o kolena.
Po nějaké chvíli se zvedla a šla pro dopisy do kuchyně. Vyšla chody do patra a zaklepala na dveře od dětského pokoje.
„Dále“ ozvali se dva hlasy zevnitř.
Maminka tedy vešla dovnitř a předala jim jejich dopisy.
Dvojčata na ně nechápavě koukala ale pak si je vzala. Netušila na kolik jim to změní život.
Ginny beze slova odešla s pokoje a nechala je tam se svým osudem. Odešla do ložnice kde už na ní čekal její muž.