Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 3

28. 8. 2007

Když se Harry probudil našel na skříni pověšený společenský hábit. Byl vypraný a vyžehlený. Regina v pokoji už nebyla, vždycky vstávala dřív než Harry. Když se oblékl, tak pomalu sešel dolů do kuchyně. Nebyl sám ve společenském. Skoro všichni, až na pár hlídačů jdou na svatbu Fleur a Billa.

„Tady máš snídani Harry.“Přisunula mu talíř Regina.

„Děkuji, sluší ti to.“ Polichotil jí Harry. Ne však zbytečně, Regina byla krásná i tak. A teď, když je vyparáděná vypadá skutečně božsky. Není ovšem sám kdo si toho všiml. Spousta mužů se jí snaží pořád okouzlit a členové FŘ nejsou výjimkou.

„Tak se připravte, za chvíli se budeme přemisťovat“ zavelel Lupin.

„Harry no tak rychle se nasnídej.“pobídla ho Regina když už dojedla.

„Já už snad ani nemám hlad.“řekl a odsunul talíř od sebe a vstal směrem k Lupinovi. Regina ho následovala. Pak všichni co se chystali na svatbu přešli do vedlejší místnosti. A uvnitř na podlaze, přesně uprostřed ležela malá gumová kačenka. A kolem ní se všichni shromáždili a každý se jí dotknul.

„Tři, dva …“odpočítával pomalu Lupin „…jedna.“ Přesně tohle točení Harry nesnášel dobře že to netrvalo tak dlouho. Za pár minut totiž všichni přistáli a pomalím krokem vyrazili ke křivě stavěnému domu.  Až na Harryho a Reginu, ty pořád stáli na místě a jen koukali k živému domu, až k nim doléhal smích a hovor.

„Ještě se můžeme vrátit“namítl Harry.

„Ale to snad nechceme.“řekla rázně Regina a táhla ho k domu, i když sama byla taky nervózní.

„Půjdeme tudy.“ Řekl a zamířil okolo zahrady tak, aby si jich nikdo nevšiml. Pak potichu otevřel dveře do kuchyně.

„Harry stejnak si nás určitě vši…“ brebentila pořád Regina ale někdo jí přerušil.

„Harry!“ vykřikla Hermiona a vrhla se mu kolem krku a pevně ho tiskla. A když ho pustila všimla si konečně Reginy.

„Ahoj, ty musíš být určitě Hermiona.“ Řekla přátelsky Regina a podívala se po Harrym.

„Ano, ale kdo jsi ty?“ zeptala se zájmem a mrkala po Harrym.

„Promiň, tohle je moje společnice Regina z Havraspáru.“představil jí Harry.

„Společnice? Ale Har…“

„Harry no jsi to ty?“ přihrnula se k němu paní Weasleová. A vůbec jí nevadilo že Hermionu přerušila.

„Dobrý den paní Weasleová“ pozdravil slušně Harry když ho konečně pustila.

„Dobrý den.“pozdravila i Regina.

„To je Regina z Havraspáru.“ Představil ji znovu Harry aby předešel okolkování.

„Aaa ano Remus něco takového říkal. No nic, Ron je nahoře drahoušku.“ Řekla ještě paní Weasleová a začala znovu organizovat. Ještě když vycházeli schody do patra, slyšeli jak Hermionu pobídla aby zamíchala omáčku.

„No, moc jsem se jim nelíbila.“ Řekla zklamaně Regina.

„Nemůžeš se přece divit, vždyť tě neznají.“namítl Harry.

„Já vím.“

 

„Rone?“ zaklepal Harry a vešel do pokoje.

„Harry, no konečně ses ukázal.“ Přivítal ho přátelsky Ron.

„Ahoj, tohle je Regina.“řekl opět rychle.

„Ahoj“ pozdravili se oba. „Harry mohla bych se jít někam upravit, po tom přemisťování?“ zeptala se naléhavě Regina. Ale místo Harryho jí odpověděl Ron.

„Jasně můžeš vedle do koupelny, ty dveře naproti koupelny.“ Poradil jí ochotně.

„Děkuji“ řekla Regina a odešla. A jakmile se zabouchli dveře spustil Ron na Harryho.

„Kdo to sakra je?“

„V klidu je potomkem Roweny z Havraspáru, pomáhá mi zničit viteáli.“ Vysvětlil mu Harry.

„Jo? a co moje sestra?“ zeptal se nervózně Ron.

„Nic. To si jako myslíš že s Reginou něco mám?“ zeptal se Harry se smíchem.

„Nech toho. Tak dobře ale proč ti nemůžeme pomáhat mi? Zeptal se Ron ještě s červenýma ušima.

Harry ale nic neodpověděl jelikož právě jeho jméno někdo volal ze sousední místnosti.

„Harry!!“ volal ženský hlas, ale to už se oba s Ronem div nepřetrhli aby se tam dostali co nejdřív.

A když dveře konečně otevřeli naskytl se jim divný obrázek. Regina stála u zrcadla a měla vyndanou hůlku. Jenže Ginny co stála naproti ní byla nejspíš rychlejší a mířila hůlkou přímo na její srdce.

„Harry?“ podivila se Ginny a lehce se jí podlomili kolena.

„Ginny odlož prosím tu hůlku.“ Poprosil jí Harry.

„Ty jí znáš?“ zeptala se, ale hůlku neodložila.

„Harry, já jí to říkala.“ Omluvila se Regina s úsměvem.

„Ginny, tohle je Regina. Je tu semnou“ snažil se jí domluvit Harry.

„S tebou?!?“ zeptala se a poraženě sklonila hůlku.

„Ne, ne Ginny není to jak si myslíš.“ Snažil se ještě Harry ale Ginny ho už neposlouchala odešla dřív než cokoli stačil říct.

„Kamaráde tohle si nezvládl.“řekl Ron když ho plácl po zádech. A pak odešel dolů za Ginny.

„Promiň“ ozvala se Regina.

„Za to ty nemůžeš.“ Řekl a sedl si na schody.

„Měli bychom jít dolů, za chvíli to začne.“

„Za chvíli přijdu.“řekl Harry Regině. Ta jen pokrčila rameny a odešla dolů. Po tom co se tu stalo neměl nejmenší náladu jít dolů na obřad. V tom si všiml otevřených dveří. Poznal že pokoj patří Ginny, proto vešel dovnitř. Pokoj byl útulně zařízený, vymalovaný do hnědočervené, stejně jako u Rona. Ale i přesto bylo vidět že tu bydlí děvče. Všude po stěnách bylo plno fotek, kouzelnických fotek. Na většině byl on s Ginny. Pak i Ron s Hermionou, jejich famfrpálový tým, Ginniny rodiče atd. Harry se pomalu procházel po pokoji a všechno si pečlivě prohlížel, když došel až k oknu. Poskytl se mu výhled na zahradu kde právě začínala svatba, Fleur procházela uličkou vypadala půvabně a za ní pomalu kráčela Gabriela a za ní Ginny.

 I když jí neviděl do tváře, věděl že se musí hodně přemáhat, aby se tvářila šťastně. A uvědomil si jak dlouho jí už zná, jak dlouho ho má Ginny ráda. A jak dlouho s toho byly spolu. Nechtěl aby zemřela a tím jí ztratil, ale když jí opustil vzdal se jí dobrovolně. Co má ale teď dělat?

I když obřad skončil pořád seděl na Ginniny posteli a přemýšlel. Jenže-

„Harry co tu děláš?“ zeptala se ho právě přicházející Ginny.

„Já no..promiň“zvedl se zbrkle z postele.

„Proč si u mě v pokoji?“ ptala se dál a sundávala si květiny z drdolu a ostatních vlasů.

„Já jsem nechtěl jít dolů potom co se stalo a pak jsem viděl tvůj pokoj. Nevěděl jsem že máš tolik našich fotek.“ Odpověděl a ukázal na stěnu s fotkami.

„Hm, to jediné co my zbylo.“namítla a vyhodila květiny do koše.

„Ginny musím ti to vysvětlit s tou Reginou.“chtěl se omluvit Harry ale Ginny ho zarazila.

„To je dobré, už mi to vysvětlila.“řekla a přešla ke skříni z níž vytáhla kalhoty a bavlněné tričko.

„To je skvělé.“ Řekl a úlevně si sednul zpět na postel.

„Harry, ale co to mění?“zeptala se a přestala hledat ve skříni.

„No přece …..“

„NIC!“ přerušila ho hlasitě. „Nemění to vůbec nic, ty si mě opustil. Celou tu dobu co jsi byl pryč jsem doufala že se tu objevíš. Ale ty si nepřišel.“

„Ginny ale já..“ snažil se pořád Harry.

„Chceš snad, abych šla s tebou?“přerušila ho znovu Ginny. To Harryho zvedlo znovu z postele. Přece o tomhle celou tu dobu přemýšlel.

„Ne“ odpověděl jednoduše. Ginny na sobě nedala znát nakolik jí to rozrušilo.

„Tak odejdi, ráda bych se převlékla.“ Řekla a sedla si na postel k Harrymu zády tak aby neviděl že jí po tváři stékají slzy.

Čekal že ho odsud vyžene. Ale byl by radši kdyby na něj pořádně zařvala a uřkla ho nějakou kletbou. Pak si všimnul, že jí do klína spadla velká slza, která jí na blankytných šatech udělala velkou skvrnu. Pomalu k ní došel a objal jí. Tak jak, už dlouho toužil. Políbil jí do vlasů a odešel.

„Proč jsi nepřišel dolů?“odchytla ho Regina v kuchyni.

„Už půjdu spát, hezky se bav.“ Neodpověděl na otázku a odcházel zadními dveřmi. Po chvíli ho doběhla.

„Půjdu s tebou.“ Řekla a pochvíli se oba přemístili.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář