kapitola 4
„Harry?!“ křičela z knihovny Regina.
„Ano?“ vešel dovnitř a pohlédl na Reginu jak sedí zavalena knížkami a hermionu co nad ní postává.
„Něco nás napadlo“ řekla Hermiona a ukázala na stůl ze židlemi, kde na jedné z nich seděl Ron a tvrdě spal.
„Povídejte“ pobídl je Harry a vzbudil Rona.
„Co když celou tu dobu hledáme špatně?“ zeptala se řečnickou otázkou Regina.
„Co když ten viteál není důležitý pro Voldemorta?“ zeptala se teď Hermiona.
„Tak pro koho?“ zeptal se rozespale Ron.
„Já nevím Rone, pro koho asi?“ vyštěkla na něj Hermiona.
„Myslíš jako mě?“ zeptal se přehloupě Harry.
„Ano“ odpověděli dívky dvojhlasně a nervózně se po sobě podívali. Od té doby co se Hermiona dozvěděla že Regina měla z OVCE samé vynikající jsou spolu přímo strašlivé. Najednou si hrozně rozumí.
„Harry co když ten poslední viteál dal do věci pro tebe nejcennější?“ pokračovala dál Hermiona.
„Přesně. Do věci kterou bys nikdy nezničil“dokončila jí Regina a sedla si vedle Rona.
„Já nevím, nic takové přece není.“nevěděl Harry.
„Co něco po rodičích?“ zeptala se opatrně Hermiona. A strčila do Rona aby pořád nekoukal na Reginu. To byla taky jediná věc kvůli, které se ještě pořád hádali.
„Nic tak důležité, že bych to nezničil nemám.“namítl Harry.
„Harry co když to není věc?“ probudil se konečně Ron
„Myslíš, jako že by viteál byl v člověku?“zeptala se ho se zájmem Regina.
„Pojďte se na jíst.“ Vtrhla do místnosti paní Weasleovou.
„Vyřešíme to později“ rozhodl Harry protože Ron už zase koukal na Reginu a Hermionu to vytočilo.Takže by zase proběhla hádka. A tomu se chtěl vyhnout.
„Tady máš Harry.“ Řekla paní Weasleová a podala mu talíř plný čeho si.
„Děkuji paní Weasleová“ poděkoval slušně a pustil se do jídla, ale brzy ho někdo vyrušil.