kapitola 6
„Že jim doktor řekl, že jí přivezli z vážným poranění hlavy.“
„Co se jí stalo?“ přerušil jí Harry.
„To nikdo neví, našli jí akorát ležet na pozemkách školy. Nejspíš vypadla s okna. A ne
dobrovolně. Štěstí bylo že žila. Fyzické poranění jí už vyléčili. Ale psychické....“
„Povídej..“ pobídl jé když se zarazila.
„Prý, je něco jako posedlá, musí být přivázaná k lůžku.“
„To nemůže být pravda, je to přece Ginny.“
„Nejzvláštnější je, že kontroly ukázali, že v sobě nemá žádný lektvar. Ani jí nikdo neuřkl kletbou.“
„Co sní teda je?“ zeptal se naštvaně Harry.
„Harry ona je zlá, a chce zabít.“ Řekla a podívala se mu do tváře.
„Koho?“vzal jí netrpělivě za ruce.
„Tebe“ vydechla Regina a po tváři se jí začali koulet slzy. Pak se mu vytrhla a utekla.
Nikdy neviděl Reginu plakat, byla vždycky dost silná. Když jí konečně chytil na schodech a donutil jí jít zpět na půdu. Tam jí uložil a dal jí lektvar na spaní. Teprve pak si uvědomil že venku už je tma. Nejspíš hluboká noc. Nechtěl Reginu probudit, tak odešel dolů do kuchyně. Čekal že bude prázdná, ale nebyla…
„Rone?“ podivil se, když uviděl svého nejlepšího přítele sedět u prázdného stolu.
„Jak to že nespíš?“podal mu nesmyslnou otázku.
„To je snad jasný.“ Odpověděl protivně.
Harry si sednul naproti němu a dal si hlavu do dlaní. Seděli tam dlouho a jeden druhému se nedokázali podívat do očí. Harrymu najednou došlo že celou jejich rodinu zklamal, že jen kvůli němu jsou v nebezpečí. A to že teď je Ginny v nemocnici mohl také on.
„Promiň.“ Řekl náhle do ticha Harry.
„Kdybys jí viděl jak tam byla připoutaná a tu zlost tu zlost v jejích očí. Jakmile nás viděla začala nám všem něco vyčítat. Bylo to hrozný. Mamka se nad ní rozplakala.
„Jak dlouho si í tam nechají?“ zeptal se věcně Harry.
„Nějaký ten týden, ale moc dlouho ne. Ukázalo se že je v pořádku jen je jiná.“
To není možný, ještě na svatbě byla v pořádku. Musel jí vidět. Bylo rozhodnuto půjde za ní ať to stojí co to stojí. Ale zas tak těžké to nebylo vzal si jednoduše neviditelný plášť a vydal se do nemocnice u sv. Munga.
Když dorazil dovnitř, došlo mu že vlastně neví kde jí hledat. Ale když uslyšel jednu z lékařek jak se baví o Ginny. Uviděl v jejích rukou složku Ginniným jménem. Rychle zjistil kde je a vyrazil. Najít jí bylo lehké, ale vejít dovnitř obtížné.
Stál před dveřmi a koukal přes prosklené dveře na spící dívku. Připadalo mu to všechno nesmyslné byla to přece pořád Ginny. Kdyby neviděl na jejích rukou pouta, myslel by že se nic nestalo. To že spala mu dodalo trochu odvahu a vešel dovnitř stáhl ze sebe plášť a sednul si na židli u postele.
Byla tak neškodná jen spala. Vzal jí opatrně za ruku ale to jí probudilo.
„Harry?“ řekla chraplavým hlasem.
„Ginny co se ti stalo?“ zeptal se udiveně Harry. Když Ginny nezačala křičet ani nic.
„Stalo?“nechápala a chtěla zvednout ruku, ale nemohla.
„Jsi připoutaná“ připomněl a pustil její ruku.
„A divíš se?“ vyjela na něj.
„Ne já jen že…“začal koktat Harry.
„Kdo by se s tebe nezbláznil.“ Vyštěkla na něj a snažila se dostat s pout.
„Ginny, uklidni se.“ Chytil jí za ruce, aby nedělala velký hluk.
„Harry zachraň mě.“ Najednou se přestala cukat a chytla ho pevně za ruku.
„Co se to děje?“ podivil se Harry ale ruce jí nepustil.
„Já nevím, něco se stalo, něco je ve mně.“ Odříkávala potichu a pomalu. Jako by sama se sebou bojovala.
„Co?“zeptal se a snažil se, aby zůstala sama sebou.
„Ty-víš-kdo….“stačila říct a vysmekla se mu. Došlo mu že mu už nic neřekne. Proto se rychle schoval pod plášť. Protože v tu chvíli začala křičet.rychle odešel ještě se podíval za sebou do skleněných dveří.
Co se to sní saka stalo. Nebyl o nic moudřejší než před tím.
Když se vrátil zpátky do hlavního štábu všichni ještě spali. Uvědomil si že je taky hrozně unavený. Ještě zkontroloval Reginu, zdála s být v pořádku. A ulehl k spánku.
Třeba, až se probudí. Zjistí že to byl jenom sen.
Ale nebyl. Zjistil to hned jak vešel do kuchyně. Nikdo nejedl, nikdo nic neříkal. Všichni jen zírali před sebe. Nevnímali. Byla tu je Weasleova rodina a pár přátel. Jinak nikdo.
Nechápal jak všichni můžou jenom sedět. Proč nikdo nic nedělá? Radši odešel do knihovny, kde našel Hermionu nad otevřenou knihou, ale když přišel blíž zjistil že spí.
„Hermiono“ strčil do ní jemně. Ta pomalu otevřela oči a zavřela knížku.
„Celou noc jsem nespala“ řekla na vysvětlenou unaveně.
„Nemohla si usnout?“ hádal Harry.
„Ne hledala jsem v knížkách.“ Odpověděl. A jakoby si vzpomněla, začala znovu hledat v policích plné o černé magii.
A u toho vysvětlovala:“ Včera jak jsme byly v té nemocnici, doktor nám říkal že neví co se sní děje. Myslí si že je v pořádku.“ Hledala dál.
„Ale ona není“ vzdychl Harry.
„Přesně, mám pocit jako bych to už někde četla. Myslím ty příznaky. Ale já nevím kde..“ řekla zoufale a posadila se vedle Harryho.
„A víš určitě že je to tady?“namítl Harry.
„Já nevím..buď tady nebo v bradavicích.“
To už je ale přerušilo klepání. Pak vešel Ron.
„Tady jste,“ řekl sklesle. „Hledal jsem vás“
„Něco se děje?“ zeptal se Harry.
„Jo neviděli jste Reginu? Neviděl jsem jí od včerejška“
„Proč se na ní ptáš?“ zeptala se Hermiona trochu dotčeně.
„Prostě sem jí neviděl.“ Odseknul naštvaně a chtěl odejít.
„Počkej já taky ne. Ráno v posteli už nebyla.“ Začalo to zajímat Harryho. Ron znovu vešel.
„Ale kde teda je?“ zeptala se i Hermiona. Na víc se neptali rozeběhli se po domě.Každý někam jinam. Když jí nikde nenašli vyběhli všichni schody na půdu. Harry se rychle přeběhl ke skříni a prudce jí otevřel.
???
(kiki00, 1. 9. 2011 17:12)