Jdi na obsah Jdi na menu
 


kapitola 1

10. 7. 2007

Obrazek                                    Normální život

„Delio, Davide pojďte ihned dolů.“ Zavolala maminka do patra na své dvě nezbedné děti.

 Taky se za nedlouho přiloudali za mamkou dolů.

„Ano?“ zeptali se dvojčata líbezně jako by se nic nestalo.

„Co to má znamenat? Vždyť se všechno bílé prádlo přebarvily na dočerna. Chcete mít domácí vězení?“ Zlobila se maminka čím dál tím víc.

„Ale to my ne.“ Zřekla se obvinění Delia.

„Chcete mi to vymlouvat?“rozčilovala se dál maminka. V tom ale dovnitř vešel otec.

„Ale no tak Ginny znáš je.“Zastával se dvojčat táta.

„Zase přebarvili prádlo Zachary“ stála si za svým. Nesnášela když se jich zastával.

„Vždyť jsou ještě malý.“ Řekl a pohladil děti po vlasech.

„Fajn!“řekla a praštila s našedlým svetrem o zem a odešla do ložnice.

„Ginny, no tak co blbneš? Jen to přebarvili.“Domlouval jí její muž a posadil se vedle ní na postel.

„Zachu, ale to není poprvé, co se to stalo.“Odpověděla a odsedla si od něj.

„Je jím teprve jedenáct.“ Omlouval je pořád a znovu si k ní přisedl.

„Dobře tak jdi těm malým dětem uvařit oběd“odsekla. Zvedla se a přešla k oknu. Zachary tedy odešel. Jakmile odešel přešla Ginny ke svému nočnímu stolu a vytáhla z něj malou krabici. Pomalu jí otevřela a vytáhla na postel svojí hůlku. Tu hůlku s kterou už víc jak 12 let nekouzlila. A album které tak dlouho neotevřela. Na první fotce byla ona se svojí rodinou. Ale jakmile tu fotku spatřila hodila albem o protější zeď. Chtělo se jí brečet ale nemohla.

Najednou uslyšela kroky proto rychle sebrala album a hůlku a schovala to do krabice.

A dělala že si čte knížku kterou zrovna namátkově vzala do ruky.

V tom samém okamžiku se rozlétli dveře do ložnice.

„Mami,mami nám je to opravdu líto“omlouvala se dvojčata. A skočila na postel ke své milované mamince a vrhli se jí kolem krku.

„Prosím, prosím odpusť nám to.“ Dožadovala se odpuštění a dělala psí oči. Věděli čím maminku oblomit.

„Dobře, ale slibte mi že příště něco provedete tatínkovi.“ Spikla se s nimi a pocuchala je ve vlasech.

DRUHÝ DEN U VEČEŘE

„Sedni si pořádně a řekni mi konečně co se stalo v tý škole?“napomenula svojí náctiletou dceru u večeře maminka.

„No jenom jsme dali lepidlo třídní na židli“ odpovídala pomalu Delia a už se vyhýbala pohlavku z otcovy strany.

„Jo a ona byla potom hrozně naštvaná když nemohla vstát“ dopověděl Deliu její bratr a podivil se nad učitelským chováním. Toho ale pohlavek neminul.

„To jste nemohli být aspoň ten poslední den v klidu?“ Ptal se jich otec spíše řečnickou otázkou.

„Chtěli jsme se rozloučit“pověděl na svou omluvu David.

„Jo a pomstít se za to strašné vys….“ Nedořekla Ginny jelikož jí přerušil domovní zvonek.

Vtom se strhnul mezi dvojčaty boj kdo bude u dveří první. Samozřejmě vyhrál ten silnější. Sotva už sahal po klice když ho zarazila matčina ruka.

„Kolikrát jsem říkala že večer nebudete otevírat dveře,co vy víte kdo za nimi číhá.“ Napomenula je Ginny. A sama dveře otevřela.

Na prahu stála dáma v černým hábitu s dlouhými vlnitými vlasy.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář