„To je dobře četla jsi, už ty učebnice? Abys věděla co tě čeká?“zeptala se Ginny. A kontrolovala pohledem jestli mají všechno sebou.
„Knihy,mami vždyť není nemocná. Ta škola je určitě plná záhad.“vkročil do rozhovoru David který přišel zrovna z koupelny a lehnul si stejně jako jeho sestra do postele.
„Jo to určitě je, ale doufám že vy je hledat nebudete.“Upozornila je. A vzpomněla si na své dva bratry Freda a George. Ale rychle se snažila vzpomínky zahnat.
„Néééé, to nás ani nenapadlo!“ zažehnávali maminčiny obavy s andělskými tvářemi. Ale když se Ginny nedívala tak na sebe spiklenecky mrkly.
Pak jim maminka popřála dobrou noc a odešla do ložnice.
„V kolik jim jede vlak?“zeptal se Zach své manželky.“
„Přesně v jedenáct dopoledne“ odpověděla a převlékla se do noční košilky.
„Dobře. Ale stejně se mi to pořád nezdá.“ Ptal se pořád nejistý Zachary.
„Hmm, to se ještě uvidí jaký to bude.“ Odbyla ho jednoduše a oba ulehli do postele.
Ginny chtěla už spát, ale Zach nejspíš ne.
„Zlato to bude klid až odjedou viť?“ optal se své ženy a začal jí po dekou hladit po zádech.
„Tobě nebudou chybět?“ divila se Ginny. A trochu se od něj odsunula. A to nejspíš zabralo Zach se urazil a přetočil se na druhou stranu.
„Jo budou“ zahučel ještě. A pak se jen snažili oba usnout.
„TRRRRRRRRRRR“ nesnesitelné zvonění budíku. Pomyslela si Ginny, i když jí to vysvobodilo z noční můry. Musela tedy vstát, stáhla si své dlouhé a zrzavé vlasy do culíku. A oblékla si přes noční košilku župan. Jejího manžela budík nevzbudil. Nechala ho tedy dál spát. A šla dolů udělat snídani.
Akorát když dávala na stůl, přihrnuli se dolů děti už oblečené a přistrojené. Delia si udělala dva culíky ze svých zrzavých až kaštanových vlasů. Za to David se svými vlasy zásadně nic nedělal nechával je pořád stejně rozčepýřené.
„Už pojedeme, už pojedeme!“ vtrhli oba uličníci do kuchyně s řevem. Až se jich maminka lekla.
„Nekřičte, až se nasnídáte“odporovala. A odešla se ustrojit. Vzbudila ještě Zacha aby jí pomohl odnést do předsíně kufry. Dvojčata se mezitím najedla. A přešlapovala už nedočkavě u dveří. Zach si stihl vypít jen kávu a už seděl za volantem zeleného OPLA.
„Jak se dostanem na to nástupiště?“ ptal se nervózně Zach své manželky. Když stály u nástupišti.
„Koukej“ ukázala na mladíka s blonďatými vlasy a vozíkem před sebou. Který se rozeběhl proti sloupu mezi nástupištěm
„Lepší bude když se na to rozeběhnete ano? Tak jeď nejdříve ty Davide a potom ty Delio. My půjdem hned za váma.“ Dávala instrukce svým dětem maminka. Ty jen pokyvovali hlavama na srozuměnou. David ještě chvíli otálel, ale pak si dodal kuráž a rozeběhl s vozítkem proti zdi. A zmizel, Ginny jen slyšela jak vedle ní její manžel naprázdno polkl. Když Delila uviděla zmizet svojí polovičku tak ho následovala.
„A co teď my?“ obával se pořád tatínek. Ginny ho chytila za ruku a povzbudivě se na Zacha usmála.
„Poběžíme“řekla a naráz se oba rozeběhli proti zdi.
„To bylo úžasný“chytli se děti hned svých rodičů. Pak už ale hledali volná kupé ve vlaku daly si tam věci a šli se ven rozloučit.
„Budete psát, že jo mami!“ dožadovala se kladné odpovědi Delia. A objímala svojí milovanou maminku.
„Jistěže“udělala jí radost Ginn. A objala taky svého syna. Pak už jen pusu a hurá do vlaku.
„A nezlobte“ volali za nimi zbytečně rodiče.Ty už je ale neslyšely ani nechtěli slyšet. Jen mávali na své rodiče a andělsky se usmívali.
© 2022 eStránky.cz Tvorba www stránek | Závadný obsah? | Zpracování dat