kapitola 5
Překvapení
„Nesnáším tenhle pocit, jak to že je pořád tak stejný.“Říkala si Ginny v duchu když se v krbu točila jak dřevěná káča. Po zadání místa Bradavice a hození prášku letaxu pod nohy.
V tom případě se nemůže divit. Ale nad tím tet už nepřemýšlí. Hledí totiž do předsálí pracovny samotného ředitele. Ginny si uvědomila že vlastně neví kdo je tím co řídí školu kam poslala své děti. To jí ale už netrápí pan ředitel totiž zrovna vychází ze své pracovny.
„Persi co tu děláš.“ Zůstala překvapeně stát Ginny a hleděla do tváře svému bratrovi.
„To bych se mohl zeptat i já tebe drahá sestro.“ Řekl pohodově ale v tváři byl vidět ohromující výraz. Ještě hodnou chvíli na sebe hleděli ale pak v tichosti odešli do samotné pracovny. Persi se posadil na velké mahagonové křeslo a vyzval aby se Ginny posadila naproti němu.
„Mám tu své dvě děti.“Řekla konečně Ginny a sundala si ze zad batůžek. A položila ho vedle svého křesla.
„Myslíš Deliu a Davida že?“ vzpomněl si pan ředitel pohotově na dva uličníky.
„Jak to víš?“podivila se upřímně maminka dvojčat.
„Jestli by tu někde měli být tvé děti tak tyhle.“Pousmál se Persi.
„Tudíž ti tvoje zástupkyně vše řekla.“Pochopila konečně Ginny chytrost svého bratra.
„Ano, ale tet k tomu proč si přijela.“ Ujal se důležitě Persi své funkce.
„No doufala jsem že mi tohle vysvětlíš.“ Řekla a podala mu dopis co dostala od dětí, který vytáhla z batůžku. Persi si dopis vzal a důležitě si ho přečetl.
„V tom případě když už jsi tady, bys měla jít za tím učitelem sama.“ Odvětil jednoduše ředitel. Ginny se tedy naštvaně zvedla a dala si na záda batůžek.
„To jsem mohla vědět že budeš tak ochotnej.“ Řekla naštvaně a odešla.
„Počkej měla bys něco vědět.“ Chtěl jí ještě zastavit ale bylo pozdě. Ginny se řítila po schodech dolů do třídy obrany proti černé magii. Po cestě si stihla ještě nasadit hábit. Byla právě hodina a Ginny si nebyla jistá jestli se učebna nachází pořád na stejném místě od dob se tu sama učila. Pak už ale jen sama sebe slyšela klepat na dveře a pozvání dále.
Ginny do třídy vtrhla rychlostí blesku ale to co do ní tet udeřilo bylo spíš jako hrom. Když vtrhla do dveří všichni žáci se trhnutím lekli a otočili se na původce tohoto vzruchu včetně učitele. Najednou si uvědomila absurditu této situace.
„Dobrý den,počkejte moment prosím hned se vám budu věnovat. Počkejte zatím za dveřma.“
Řekl pohotově celkem pohledný urostlí chlap. Ginny tedy jako v transu zavřela dveře a opřela se o chladné stěnu hradu. Za chvíli za ní učitel přišel.
„Ano přejete si slečno?“ Optal se velice formálním hlasem s otázkou na konci. Ginny to nechápala. Proč se takhle chová?
„To je fuk, co tady děláš?“ přešla k tykání Ginny.Chtěla okamžité vysvětlení.
„To by mě taky zajímalo. Ale to tet nebudem řešit, co potřebujete slečno?
„A kdy to chceš řešit?“nevnímala položenou otázku Ginny. Úplně zapomněla kvůli čemu přišla.
„Mám ve třídě žáky. Tet rozhodně ne, přijď po obědě.“ Dal konečnou schůzku rozlícený učitel a zašel do třídy. Ginny zůstala pořád stát na stejném místě. Po chvíli odešla do umýváren a tam už se konečně rozbrečela. A mihotalo se jí hlavou spoustu otázek.
Co tady dělá?…Jak to že je Persi ředitelem?…Proč jsem sem přišla?…
„Ginny,?“ vyšla z jednoho záchodku najednou Hermiona „co tady děláš?“
„Já-á no přišla jsem d-do školy.“ Řekla prostě a hlasitě se vysmrkala. A pořád škytala.
„Ach, Ginny. Vstaň, půjdem ke mně do kanceláře.“ Nařídila jí Hermiona a pokusila se jí vzít pod paží.
„Ne-e, proč si mi-i neřekla že ta-tady je?“ Vysmekla se jí Ginny a žuchla zpátky na studené dlaždičky.
„Neptala ses, a tet pojď než tě tu uvidí někdo ze studentů.“ Odpověděla a vší silou jí zvedla. Pak už se nějak dobelhali do Hermioniny kanceláře. Hermiona jí položila na postel a pomocí hůlky jí podala velký plátěný kapesník. Ginny za chvíli usnula jako malá holka.