kapitola 7
Pravda
Místnost byla celkem malá ale hezky zařízená na každé straně byl velký psací stůl a Vzadu dvě malé místnosti oddělené záclonou. Nechyběl ani krb s dvěmi křesli. Ginny se do jednoho sedla a oddychla. Harry se posadil naproti ní.
„Na jaké posteli budu spát?“ zeptala se Ginny.
„Na mé, ale to tě nezajímá.“ Překvapil jí svou odpovědí Harry.
„Zajímá, víc k spánku nepotřebuju.“ Přebila ho klidně Ginny a zahleděla se do nitra krbu.
„Dobře, tak já se zeptám. Proč si mi zmizela a nechala mě ať si myslím že si mrtvá?“mluvil pomalu a klidně Harry i když ve vnitř by nejradši řval.
„Chtěla jsem začít nový život. A nezmizela jsem jen tobě.“mluvila zatím klidně Ginny ale jakmile viděla jak si Harry odfrnkl vyjela na něj.
„A co jsem měla podle tebe dělat když mi Voldemort povraždil celou rodinu a ty jsi byl na řadě?!“rozčílila se Ginny a prudce vstala z křesla.
„Jo a myslíš že já nevím jaký to je?“ řekl a vstal. Chvíli na sebe jen tak koukali . Konečně z očí do očí. To Harry už nevydržel přitál si jí k sobě a dal jí nedočkavou a horčnou pusu.
Sotva se jí dotkl ale to na Ginny taky zapůsobilo začala mu polibky opětovat. Byly pořád hlubší a hlubší vynahrazovaly všechnu tu ztrátu. Ty hodiny….dny…měsíce….roky……
Tu dlouho dobu si všechno tuhle noc celou noc. Jejich milování bylo rychlé ale vášnivé.
Pak se chvíli jen líbali. Nechtěli přemýšlet co bylo nebo co bude žili teď, ale to se občas nevyplácí.
Ginny se cítila hrozně vyčerpaně a chtělo se jí hrozně spát. Ale jakmile jí Harry pohladil po tváři ihned otevřela oči.
„Do háje“ zaklela tiše. Najednou si uvědomila co se stalo.
„Jo, to se nemělo stát.“ Souhlasil Sní Harry ale dál jí hladil po tváři. Najednou sebou oba cukli. Někdo totiž zaklepal.
„Musím jít otevřít.“ Vysvětlil Ginny když se na něj vyčítavě podívala. Harry si na nahé tělo navlíkl hábit a vyšel za dveře. Byl už tam dlouho. To Ginny rozrušilo vstala hodila přes sebe Harryho župan a otevřela dokořán pootevřené dveře.
„Harry co ta….“nedořekla ani Ginn jelikož si všimla dvou dětí které na ní s úlekem hleděli.
„Mami?“zeptali se dědi dvojhlasně. Rychle si spočítali jedna a jedna. Nejsou zas tak malé aby to nepochopily. Proto se na sebe podívali a oba utekli do své koleje.
Ginny na nic nečekala vyrazila zpět do Harryho kabinetu a v rychlosti se oblékla. Už procházela dveřmi když jí Harry chytil za paži.
„Co chceš dělat?“zeptal se v obavou hlase.
„Určitě ne to co večer.“Odpověděla rozhodně ale ne vyčítavě. Vytrhla se mu a vyběhla schody do velké místnosti kde už na žáky čekala snídaně. Věděla že tady nebudou, hledala někoho jiného. A taky našla ,proto zamířila k učitelskému stolu. Posadila se na volnou židli vedle Hermiony a napila se s poháru.Hermiona hned na první pohled do Ginniny tváře poznala oč běží.
„Stálo ti to za to?“ zeptala se v klidu Hermiona a mazala si dál svůj chleba.
„Ne“odpověděla a sklopila hlavu jako když byla malá a někdo jí vynadal.
„Ví to dvojčata?“ptala se dál Hermiona.
„Právě že jo.“Vydala ze sebe tichým hláskem a na stůl spadla její první slza.
„Jdi jim to ihned vysvětlit než něco provedou.“Poradila jí rozumně Hermiona a zakousla se do chleba. Ginny se tedy zvedla a vyšla ven z místnost. Ale jak? Pobertův plánek vzpomněla si. Sáhla tedy rychle do kapsy svého hábitu a byl pořád tam. Poklepla na něj hůlkou a rychle ho rozevřela. Okamžitě je našla, rozeběhla se tedy na vyhlídkovou věž. Poslední schody stěží vyběhla ale jakmile je uviděla oddychla si. Oba seděli na zemi opřený jeden o druhého. Ginny k nim přišla a přisedla si k nim.
„Jdi pryč!“ řekl jí naštvaně David a odsunul se od ní.
„Až potom co vám to vys…..“nedořekla ani Ginny.
„Ne, jdi hned“nechtěl vědět co mu řekne matka David.
„Davide“řekla Ginny, když se k němu přisouvala a snažila se ho pocuchat ve vlasech.
Ten už to ale nevydržel, prudce vstal a chtěl odejít. Někdo ho ale zadržel.
„Počkej, zasloužíme si vysvětlení.“ Řekla Delia a pustila paži svého bratra.
„Děkuji“děkovala za druhou šanci Ginny a také se zvedla se země.
„Nedělám to pro tebe“zchladila jí její dcera.
„Dobrá je tedy čas aby jsem vám řekla celou pravdu.“Začala pomalu a zklamaně Ginny.
„Jsem čarodějka, pocházím z čistokrevné rodiny. Jmenuji se Ginny Weasleyová. Ano jsem sestra ředitele této školy. Kromě nás dvou nikdo z naší rodiny nepřežil. Voldemort je všechny zavraždil.“ Když to jméno řekla celá se zachvěla a spadla jí z oka slza ale Ginny jí rychle utřela.
“Chodila jsem stejně jako vy teď, do této školy. Harryho jsem vždycky milovala ale jakmile povraždili mojí rodinu došlo mi že takhle rodinu nikdy nezaložím a byla bych znovu neštasná. Odložila jsem tedy kouzla a stala jsem se mudlou. A potkala Zacha. Když sem odcházela žila jsem v domnění že Voldemort Harryho zabije, tak se nestalo. Jak jsem se dozvěděla z novin. Ale i přes to jsem doufala že se stáhne do ustraní.“ Ginny mluvila pomalu a roztržitě.
„To co se dnes stalo. Nemá žádnou omluvu. Nečekám že mi to odpustíte ale měli byste znát pravdu.“ Když to dořekla přešla pomalu věž k dětem které se mezitím usadily.
„Uvidíme se doma. Ahoj“řekla ještě maminka a odešla. Odešla jak z věže tak ze školy. Rozloučila se jen z Hermionou a Persim.